Leden 2008

Bleskajda-10***

31. ledna 2008 v 20:31 | Nutelaa |  *Bleskajdy*
Jaj další bleskajda-10****Takže se hlaste dokud nezasáhnu!!
1-místo diplom a 2 krát nápis
2-místo diplom a 1 krát nápis
3-místo diplom diplo
4-→společn.diplomek
!!!!****pozor píšte****!!!
........................................................
1-čuzz
2-co vízo?
3-hlásneš mi TaDY!! jsem tam jako nutelaa
4-kolikátý to byl hlas??pokud nehlásneš nemáš diplomek!!
5-zatim páško

Diplomky-32,33,34

31. ledna 2008 v 19:10 | Nutelaa |  Moje cenky

Moje SB-Lucík

31. ledna 2008 v 19:08 | Nutelaa |  Moje eSBéčka
Tady je moje SBěčko Lucík.Má supr blog...Neni co dodat!

Estonský lovecký pes

31. ledna 2008 v 18:54 | Nutelaa |  ....E....

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Estonian Hound; čes.: Estonský lovecký pes
PŮVOD:
Estonský lovecký pes (Estonian Hound) je plemenem loveckých psů, honičů. Byl vyšlechtěný v Estonsku a vznikl křížením místních estonských loveckých psů s bígly, foxhoundy a švýcarskými honiči.
Standard plemene byl přiznán v roce 1954.
Estonský lovecký pes je rozšířený především v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Bělorusku a evropské části Ruska.
POPIS:
Estonský lovecký pes (Estonian Hound) je nádherným a silným psem nevelkých rozměrů, s dobře vyvinutými svaly. Čumák má dlouhý a rovný, nadočnicové oblouky nejsou zřetelné. Oči jsou tmavé a poněkud zkosené či šikmo posazené. Čenich nosu má široký a černý, psi mají žlutě klínové zbarvení, jindy tmavě hnědé. Uši jsou visící a dlouhé, na koncích zakulacené, nízko posazené a přiléhající k hlavě. Ocas je šavlovitý, dosahuje k hlezenním kloubům.
VÝŠKA:
Estonský lovecký pes (Estonian Hound) má v kohoutku 42 až 54 cm.
VÁHA:
Hmotnost standard nepřikazuje.
SRST:
Estonský lovecký pes (Estonian Hound) má krátkou a drsnou srst, se slabě rozvinutým základem. Zbarvení je černě klínové v ruměnkách, jindy hnědě klínové v červánkách, purpurově klínové nebo kruponové. Srst vyžaduje čistit kartáčem.
CHARAKTER:
Estonský lovecký pes (Estonian Hound) je rychlý, dobrosrdečný a společenský pes, který uznává pouze svého majitele. K cizím lidem se chová ostražitě. Výborně se hodí pro chování v bytě, je vhodný pro strážní a hlídací službu.
PÉČE:
Estonský lovecký pes (Estonian Hound) potřebuje zajistit dostatek pravidelného pohybu s přiměřenou fyzickou zátěží. Pečujte také o jeho srst, udržujte ji čistou a pravidelně ji kartáčujte.
PLEMENO:
FCI - Neuznaná plemena.


Československý vlčák

31. ledna 2008 v 18:53 | Nutelaa |  ..C/Č..

ANGLICKÝ NÁZEV:
Československý vlčák (Czechoslovakian wolfdog)
PŮVOD:
Historie Československý vlčák začíná rokem 1955, kdy plukovník pohraniční stráže Ing. Karel Hartl se rozhodl využít pro zformování nového plemene psa cenné vlastnosti vlka. Na této cestě šlechtění sice nebyl prvním, dovedl však toto nové plemeno během neuvěřitelně krátké doby až k uznání "Mezinárodní kynologické organizace. V roce 1989 bylo plemeno uznáno FCI. Český vlčák v sobě nese krev Německého ovčáka a krev Karpatského vlka. Vědec Bernard Buden se domnívá, že schopnosti tohoto psa nejsou ničím omezeny - může být tedy důvodem revolučního převratu v kynologickém světe. V roce 1982 Sbor chovatelů ČSSR uznal Československý vlčák jako národní plemeno.
POPIS:
Pevného konstitučního typu, více než středně velký, obdélnikového rámce. Stavbou těla, pohybem, osrstěním, barvou srsti a maskou připomíná vlka.
Tip stavby těla muk umožňuje dlouhý běh. Stavba těla je obdélníková. Tvar těla i jeho zabarvení je vlčího vzezření. Lebka má kuželovitý tvar, hlava je k tělu proporcionální, krk je svalnatý, v klidu je držen pod úhlem 40 stupňů, měl by být natolik dlouhý, aby se pes mohl bez námahy čumákem dotknout země. Pohyb je harmonický, lehký a pružný. Za běhu pes jakoby splývá se zemí. Hlava a krk jsou při rychlém běhu protaženy do jedné čáry.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku nejméně 65 cm.
Fena má v kohoutku nejméně 60 cm.
VÁHA:
Psi váží nejméně 26 kg.
Feny váží minimálně nejméně 20 kg.
SRST:
Vlastnosti srsti: Rovná, uzavřená. Zimní a letní srst je značně rozdílná. V zimě převládá mohutná podsada, která s vrchní krycí srstí vytváří husté osrstění celého těla. Je nutné, aby srst pokrývala břicho, vnitřní část stehen, vnitřní část ucha a meziprstí. Krk je dobře osrstěný.
Barva srsti: Žlutošedá až stříbrošedá s charakteristickou světlou maskou. Světlá srst je rovněž na spodní části krku a přední hrudi. Přípustné je tmavošedé zabarvení s světlou maskou.
CHARAKTER:
Temperamentní, velmi aktivní, vytrvalý, učenlivý, rychle reagující, neohrožený a odvážný. Svému pánu projevuje neobyčejnou věrnost. Odolný vůči povětrnostním vlivům. Všestraně upotřebitelný. Komunikativní, velice pohyblivý a aktivní. Pes je velmi vytrvalý. Poslušnost je základní rys jeho charakteru. Reakce je bleskurychlá, pes nezná strach, je velice odvážný. Spolu s tím má však vrozenou nedůvěru k cizím lidem. Ale bez povelu a důvodu nikoho nenapadne. Ve většině případů je to pes pro jednoho majitele. Všechny tyto vlastnosti a také hustá srst s měkkou podsadou dělájí z Československého vlčáka univerzálního psa.
PÉČE:
Není naročná
PLEMENO:
FCI Skupina 1 - Psi ovčáci a honáčtí
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
CSV
ČÍSLO STANDARDU:
332 / 28.04.1994 (Československo, Slovenská republika)


Dalmatin

31. ledna 2008 v 18:51 | Nutelaa |  ....D....

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Dalmatian; čes.: Dalmatin

PŮVOD:
Dalmatin je plemenem, které do naší současnosti přišlo z dávných hlubin věku. Dalmatin má dodnes nejasný původ, který prozatím spočívá jen na domněnkách. Z ilustrací objevených ve starověkých hrobkách faraonů a podobných malbách datovaných do období 16. až 18. století, lze doufat či předpokládat, že Dalmatin existuje již 1000 let. Církevní kronika ze 14. století a z roku 1719 s jistotou podotýká, že Dalmatin má svůj původ ve Středozemí a zvláště v okolí Dalmatinského pobřeží. Dřívější ilustrace plemene můžeme naleznout na obrázcích italských malířů ze 16. století a na freskách v Zaostrogu v Dalmácii, které mohou být datovány přibližně do roku 1710. Práce napsaná Thomasem Bewickem, publikovaná v roce 1792 popisuje kresbu a popis Dalmatina, kterého Bewick přiřazuje ke kočárovým psům. V 18. století tedy byli ve Velké Británii velice populární. Běhali před kočáry a uvolňovali jim cestu. V roce 1959 byl ve studiu Walta Disneye natočen film "101 dalmatinů". Tím Dalmatin získal velkou popularitu. První standard pro Dalmatina byl napsán angličanem jménem Vero Shaw v roce 1882. V roce 1890 byl tento standard přenesený do oficiálního plemenného standardu. Plemenu bylo přiznáno FCI, AKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Dalmatin je společenský a rodinný pes, který je vhodný pro vycvičení k různým účelům.
Je dobře vyvážený, výrazně skvrnitý, silný, svalnatý a aktivní pes. V liniích je souměrný, není hřmotný ani hrubý, dřívější kočárový pes, schopný velké výdrže, vytrvalosti a rychlosti. Délka těla je v poměru k jeho výšce v kohoutku 10:9. Délka lebky je v poměru k délce jeho čenichu 1:1.
Hlavu má přiměřeně dlouhou. Lebku má plochou, mezi ušima dosti širokou, dobře ohraničenou spánky, s nepatrnou čelní brázdou, zcela bez vrásek. Kůže nosu je u černo tečkované varianty vždy černá, u játrově tečkované varianty je vždy hnědá. Čenich je dlouhý, silný, nikdy jakoby "ustřižený". Nosní most je rovný a paralelní k horní linii lebky. Rty jsou čisté, dobře přiléhající, nesvěšené. Oči má posazené dosti od sebe, jsou středně velké, zakulacené, jasné, s jiskřivým, inteligentním a ostražitým výrazem. U černě tečkovaných psů jsou tmavě hnědé, u játrově zbavených psů jsou světle hnědé. Oční linky jsou u černě tečkovaných psů černé, u játrově tečkovaných psů jsou játrově hnědé. Uši má posazené dosti vysoko, mírně větší, u základu spíše širší, jsou svěšené u hlavy, postupně se zužují ke kulatému bodu. Krk má dosti dlouhý, hezky klenutý, směrem k hlavě se zužuje. Záda má silná a vyrovnaná, s dobře ohraničeným kohoutkem. Hruď je nepříliš široká, avšak hluboká a prostorná, měla by dosahovat k loktům. Boky má úzké. Břicho je směrem k bedrům zřetelně podkasané. Ocas je u základu silný, směrem ke konci se zužuje, není posazený ani příliš, nízko, ani vysoko, dosahuje přibližně k hleznům, v klidu je nesený svěšený, s poslední třetinou nepatrně zatočenou nahoru. Přední končetiny jsou dokonale rovné. Ramena má mírně šikmá, čistá a svalnatá. Lokty má blízko u těla. Zadeček má kulatý, čistý a svalnatý. Tlapky jsou okrouhlé, kompaktní, s dobře klenutými prsty, polštářky má kulaté a pružné. Drápky jsou u černě tečkovaných psů černé nebo bílé, u játrově tečkovaných psů jsou hnědé nebo bílé. Pohyb je obrovsky volný, chůze je silná, hladká, rytmicky akční, s dlouhými kroky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fena má v kohoutku 54 až 59 cm.
VÁHA:
Pes váží přibližně 27 až 32 kg.
Fena váží přibližně 24 až 29 kg.
SRST:
Dalmatin má krátkou, hustou, tvrdou a uhlazenou srst. Základní zbarvení je čistě bílé, černě tečkovaná varianta je poseta černými skvrnami, játrově tečkovaná varianta je poseta hnědými skvrnami. Skvrny se nesetkávají, jsou okrouhlé, dobře definované a rozmístěné jak nejlépe to lze. Jejich velikost je přibližně 2 až 3 cm. Skvrny na hlavě, ocasu a na koncích jsou menší, než na zbytku těla.
CHARAKTER:
Dalmatin je nesobecký a přátelský pes. Není plachý nebo váhající, ani nervózní či agresivní. Dobrý hlídač, nebo ochranář z něho tedy nebude. Ve společnosti lidí se cítí moc dobře, je zvědavý na to, co se kolem něho děje. Ke své rodině je velice přítulný. Miluje děti a svému pánovi je velice oddaný.
PÉČE:
Dalmatin má srst, která po celý rok líná. Proto je pravidelně již z jeho těla odstraňujte gumovou masážní rukavicí. Dalmatin potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Občas mu kontrolujte a čistěte ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Dalmatin se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký a kočárový pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 3 - Honiči - příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DA
ČÍSLO STANDARDU:
153/ 14. 04. 1999 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
14. 04. 1999


Čau-čau

31. ledna 2008 v 18:50 | Nutelaa |  ..C/Č..

ANGLICKÝ NÁZEV:
Chow Chow
PŮVOD:
Předpokládá se, že v minulosti Čau-čau sloužili tibetským budhistům k hlídání stád lam ve vysokohorských klášterech. Dle nálezů jejich předkové byli Mastifové a severská plemena psů. Čau-čau je jediný pes s černým jazykem, což jej sbližuje s medvědem, kterému se v dnešní době velice podobá. Číňané kdysi maso Čau-čau na několik způsobů upravovali a velice rádi jedli. V roce 1780 byli psi tohoto plemene poprvé přivezeni do Velké Británie a umístěni do zoologické zahrady. Pokládali je za velmi zuřivé a vzteklé, třebaže v základě je Čau-čau přítulný a oddaný. V roce 1895 vznikl Klub milovníků Čau-čau. V současné době jsou psi Čau-čau, zvláště jejich krátkosrstý druh, velice oblíbeni ve Velké Británii i v USA.
POPIS:
Čau-čau je silný pes, kompaktní a úměrné postavy. Hlava je velká, s plochou lebkou a zatáhnutým přechodem z čela na čumák. Čumák je přiměřeně dlouhý, široký v celé své délce. Dáváme přednost černému čenichu nosu, avšak v závislosti na zbarvení může mít i světlé zbarvení nebo být v odstínu barvy. Jazyk má černě-šedou barvu, uši jsou malinké, nakloněné dopředu. Ocas je vysoko nasazený, leží na hřbetu.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 48 až 56 cm.
Fena má v kohoutku 46 až 51 cm.
VÁHA:
V rozmezí 21 až 32 kg.
SRST:
Existují dva druhy Čau-čau: dlouhosrstí a krátkosrstí. U dlouhosrstých je srst vydatná, trčící, přepychová a dlouhá. U krátkosrstých je krátká a přiléhající k tělu. Přiznané zbarvení musí být souvislé a jednobarevné. Čau-čau je barvy černé, hnědé, modré, krémové, červeně-rezavé, krémové do téměř bílé.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 5 - Asijský špic a příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CHW
ČÍSLO STANDARDU:
205 / 20.02.1989 (Čína)


Bulteriér

31. ledna 2008 v 18:49 | Nutelaa |  ....B....

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bull Terrier, English Bull Terrier - Normal size, English Bull Terrier - Miniature size; čes.: Bulteriér, Bullteriér
PŮVOD:
Bulteriér (Bull Terrier) vznikl v polovině 19. století ve Velké Británii. Jak už samotné jméno napovídá, vznikl křížením Anglických buldoků s bílými, dnes už neexistujícími, Staroanglickými teriéry a jeho "posláním" bylo zápasit v arénách s býky, se psy, či na čas dávit krysy a honit divoké kance. Zpočátku se hledělo pouze na bojové schopnosti, na vnější vzhled se poprvé zaměřil jistý James Hinks z Birminghamu, považovaný dnes za zakladatele moderního bulteriéra. Výsledkem křížení vznikl pes se znaky buldoků (krátká nízká čelist, přemrštěně vyznačené úhly nohou, hrbatá záda. Pro bílou barvu používali ke křížení Dalmatina.
POPIS:
Bulteriér (Bull Terrier) je středně velký, mimořádně svalnatý a mohutný pes, nazývaný "gladiátor mezi psy", pevně stojící na zemi. Výška v kohoutku do 35,5 cm, hmotnost 24 až 28 kg. Tělo široké s krátkým, silným hřbetem a hlubokým dobře vyvinutým hrudníkem. Končetiny silné, pevné, odpovídající výšce těla. Přední nohy rovnoběžné. Hlava dlouhá, hluboká, má v psí říši ojedinělý vejčitý tvar s klabonosem, tj. nosním hřbetem vyklenutým vzhůru. Oči malé, úzké, šikmo uložené, trojúhelníkové, posazené blízko u sebe. Uši malé, tenké, blízko od sebe nasazené, vzpřímené. Krk klenutý, dlouhý, svalnatý. Ocas krátký, nízko nasazený, vodorovně nesený. Srst krátká, přiléhající, lesklá, ale na pohmat hrubá. Zbarvení: čistě bílé nebo různě barevné, přičemž barevné plochy musí převládat, s bílými značkami nebo bez nich. Nežádoucí je jen modré a játrově hnědé zbarvení.
VÝŠKA:
Bulteriér (Bull Terrier) není omezen výškou v kohoutku, stnadard FCI výšku plemene neuvádí. Velikost psa, v souladu s jeho přednostmi a pohlavím, by měla spolu s jeho hmotností působit dojmem maximální vydatnosti a substance.
Bulteriér (Bull Terrier) má však v kohoutku průměrně 53 až 55 cm.
Miniaturní bulteriér (Bull Terrier Miniature) má v kohoutku ne více, než 35,5 cm.
VÁHA:
Bulteriér (Bull Terrier) není omezen hmotností. Standard FCI hmotnost plemene neuvádí. Hmotnost psa, v souladu s jeho přednostm a pohlavím, by měla spolu s jeho velikostí působit dojmem mawimální vydatnosti a substance.
Průměrně však váží v rozmezí 24 až 30 kg.
Miniaturní bulteriér (Bull Terrier Miniature) nemá žádnou hmotnostní hranici, postava psa by však měla být vyvážená.
SRST:
Bulteriér (Bull Terrier) má srst krátkou, přiléhající, lesklou a hrubou. Zbarvení: čistě bílé nebo různo-barevné, přičemž barevné plochy musí převládat, s bílými značkami nebo bez nich. Nežádoucí je jen modré a játrově hnědé zbarvení.
CHARAKTER:
Bulteriér (Bull Terrier) má smutný pohled, to mu však neodebírá jeho kouzlo. Je vynikající krysař a odvážný hazardér. Občas je nepřívětivý, vyžaduje však každodenní fyzickou zátěž. Potřebuje pevnou ruku a hodně trpělivosti již od raného věku. Je nutno korigovat jeho vztah k ostatním psům, k jiným domácím zvířatům i k lidem, protože má sklon ke rvačkám.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 3 - Teriéři typu bull.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BT
ČÍSLO STANDARDU:
11 / 02. 02. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987


Basenji

31. ledna 2008 v 18:48 | Nutelaa |  ....B....

ANGLICKÝ NÁZEV:
Basenji, Congo Dog
PŮVOD:
Zobrazení psů, podobných plemeni Basenji, vídáme již na reliéfech hrobů faraonů. Basenji původně vznikli z dávných polodivokých vlasatých psů, tzv. Šensiů, kteří žili s africkými kmeny Pygmejů v Kongu. Jde o jedno z nejpůvodnějších a nejprimitivnějších, dodnes existujících, plemen psů. Předpokládá se, že si je cestovatelé s sebou vozili podél řeky Nilu. V polovině 19. století toto zapomenuté plemeno oživili badatelé v Kongu a jižním Súdánu. V Kongu se Basenji využívali jako lovečtí psi, sloužící k nahánění zvěře do sítí. Jazykem místních obyvatel je Basenji označován jako "lesní bytost". Proslavil se tím, že neumí štěkat, i když pro vyjádření svých potřeb vydává různé zvuky. Domníváme se, že je po celá tisíciletí využívali na tiché hony.
POPIS:
Lehký, velmi elegantní, středně velký, vysokonohý pes. Výška v kohoutku je 40 až 43 cm, hmotnost 9,5 až 11 kg, důležitá je však především harmonická postava. Lehká kostra, má poněkud zkrácený formát a vzpřímený krk. Hlava je plochá, při vztyčených uších se na obličeji tvoří vrásky. Přechod od čela k čenichu je sotva zřetelný. Ocas vysoko nasazený, jednou nebo dvakrát zatočený nad hřbetem. Srst lesklá, krátká a jemná. Zbarvení: červenobílé, černobílé, trikolorní, žíhané s bílou. Vždy jsou však bílé tlapy, hruď a konec ocasu.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 43 cm.
Fena má v kohoutku 40 cm.
VÁHA:
Pes váží kolem 11 kg.
Fena váží asi 9,5 kg.
SRST:
Lesklá, krátká a jemná. Zbarvení: červenobílé, černobílé, trikolorní, žíhané s bílou.
CHARAKTER:
Tento tichý, k cizím zcela nedůvěřivý a venku zdánlivě nekontaktní, pes se v domácím prostředí stává mimořádně milým a citlivým společníkem. Je to nezbeda s radostí ze života. Je velmi čistotný, o svou srst dokonce po kočičím způsobu sám pečuje, hodí se do bytových podmínek. Je laskavý k dětem, avšak vždy připraven utkat se v boji se svými vrstevníky.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 6 - Primitivní plemeno.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BSN
ČÍSLO STANDARDU:
43 / 24.01.2000 (Velká Británie)


Šarpej

31. ledna 2008 v 18:47 | Nutelaa |  ..S/Š..
ANGLICKÝ NÁZEV:
Shar Pei, Chinese Fighting Dog
PŮVOD:
První zmínky o šarpejích spadají od roku 206 před n.l. - roku 220 našeho letopočtu - psi podobní šarpejům byli zobrazováni na zručných dílech epochy dynastie Chan. Podle veškeré pravděpodobnosti se dostali do Tibetu před 20 stoletími, kde využívali jejich bojových vlastností. Plemeno šarpejů - je výsledkem křížení severských plemen čínských psů s dogovitými. Šarpejové mají černě-modrý jazyk, charakteristický pro čau-čau. Tito psi byli velice oblíbeni v Číně až do roku 1947. Po vyhlášení komunistické vlády byla na držení psů zavedena neúměrná daň a šarpej se dostal na hranici vyhynutí. Majiteli Matgo Lo se podařilo vyvést několik psů do Hongkongu a tím obnovit plemeno, které je nyní přiznáno FCI, AKC, UKC, KCGB, ANKC.
POPIS:
Šarpej - nádherně stavěný, velice krásný, harmonický pes. Postava vydatná. Tvar čtvercový. Charakteristickou zvláštností je to, že lícní kosti někdy mohou převyšovat objem, což se mnohdy zobrazuje vtipnými vráskami, avšak hlavně zabraňuje úrazům. Hlava je vydatná, velká, přiměřená velikosti těla. Čelo je široké, přechod z čela na čumák je nevelký. Uši jsou malinké, ohnuté dopředu, ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku, visící a vydatně přiléhající k hlavě. Čumák je široký, tupý, s velkým počtem vrásek na tvářích. Pysky jsou těžké, svěšené. Trháky silně zakřivené. Ocas je posazený velmi vysoko, u základu kulatý a tlustý, ke konečku se zužující.
VÝŠKA:
V kohoutku 44-51cm.
VÁHA:
18-29,5 kg
SRST:
Srst je krátká, vydatně přiléhající k tělu. Přiznaná barva: plavá, krémová, čokoládová, černá nebo červená, avšak hlavně musí být jednobarevná.
CHARAKTER:
Šarpej je hodný, chytrý, přítulný pes, šarpej se nepřivazuje k majiteli, jelikož je hrdý, nezávislý a samostatný. Šarpej náramně ladí se všemi členy rodiny, je dokonalý hlídač a společník.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
SP
ČÍSLO STANDARTU:
309 / 25.01.1994 (Německo)

Německý pinč

31. ledna 2008 v 18:46 | Nutelaa |  ....N....

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: German Pinscher; čes.: Německý pinč
PŮVOD:
Německý pinč (German Pinch) je plemenem, které vzniklo v Německu na konci 18. a začátkem 19. století.
Odnepaměti se vyskytovali na německém, ale i českém venkově a plnili tam nejrůznější úkoly : lovili krysy, hlídali dvůr, doprovázeli formany a povozníky. V době 1. světové války byl Německý pinč velice populární jako veselý, život milující, bedlivý a ostražitý společník.
Nejblíže má pravděpodobně k původnímu typu pinče, od něhož byli později odvozeni dnes známější Dobrmani a malí hladkosrstí pinčové, a také plemena, vzniklá na základě Německého pinče na začátku 19. století. Od svých předchůdců se vyznačuje tím, že se zdržuje pouze ve své vlasti.
POPIS:
Německý pinč (German Pinch) je plemenem služebních psů. Jako druhé označení se používá - Standardní pinč.
Je to středně velký hladkosrstý pes kvadratické tělesné stavby, působící velmi elegantním dojmem. Hlavu má dlouhou, s vysoko nasazenýma překlopenýma ušima, je klínovitá, ve tvaru písmene V, se suchou a pevnou mordou. Oči jsou menší a dosti výrazné. Uši má vysoko posazené. Krk je dlouhý a svalnatý. Hřbet má rovný a krátký, jeho délka odpovídá jeho výšce v kohoutku. Ocas je vysoko nasazený, u základu silný, směrem ke konci se zužuje. Přední i zadní končetiny má pevné a rovné, zadní končetiny mají dobře zřetelná skloubení.
VÝŠKA:
Německý pinč (German Pinch) má v kohoutku 45 až 50 cm.
VÁHA:
Německý pinč (German Pinch) váží v rozmezí 11,5 až 16 kg.
SRST:
Německý pinč (German Pinch) má krátkou a leskou srst, která je hustá a dobře přiléhavá. Zbarvení je: v základě vždy černé s pálením, ale také rezavé a tmavě hnědé se žlutým pálením, plavé.
CHARAKTER:
Německý pinč (German Pinch) se velice dobře cvičí. Vyniká svým veselým a hravým charakterem, který si udržuje až do stáří. Je to temperamentní, pozorný a pohyblivý pes. Po svých vesnických předcích zdědil přirozenou ostrost a schopnost si v každé situaci poradit. Je velmi učenlivý a inteligentní, obzvláště dobře hlídá. I když je Německý pinč na potravu, péči o srst i na prostor nenáročný, lze ho doporučit jen zkušenějším chovatelům. Při nesprávné či nedostatečně důsledné výchově z něj totiž snadno může vyrůst těžko zvladatelný paličák či rváč, nebo naopak útočný bázlivec.
Vyžaduje si neustálou společnost svého pána.
PÉČE:
Německý pinč (German pinch) je velice vhodný pro chov v bytě. Potřebuje zajistit dostatek pravidelného pohybu. Má srst jen nenáročnou na péči, nezapomínejte ji 1 až 2 krát týdně kartáčovat a otřít hadříkem. V období línání pravidelně odstraňujte chlupy gumovou rukavicí. Nezapomínejte mu čistit ouška a zvukovod a zastříhávat drápky.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 1 - Pinčové a knírači s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
NP
ČÍSLO STANDARDU:
184/ 16. 10. 1995 (Německo)


Historie vzniku plemene...
Německý pinč patří mezi nejstarší plemena německých psů. V pradávných dobách byl nazýván jako stájový pinč. Žil totiž převážně v koňských stájích. Byl vynikajícím chytačem krys a ještě lepším hlídačem domácího dvorku i celé usedlosti. Pásl ovce, doprovázel vozy i kočáry.

V 19. století byli tito pinčové široce rozšířeni, a to ve 2 variantách:
1.)hrubosrstý
2.)hladkosrstý


Hladkosrstý pinč byl předkem takových plemen, jako byli: trpasličí pinčové, dobrman a pravděpodobně také hladkosrstý rakouský pinč.
Hrubosrstý pinč byl základem vzniku plemena schnauzer.
První popis pinče byl zaznamenán v roce 1836 německým vědcem Reichem Bockem.
Hrubosrstého pinče, který měl výšku asi 30 cm podrobně popsal Gering v roce 1880.
V současné době je pejskem chytrým, oddaným, hravým a nenáročným na péči a na podmínky chovu. Stal se tak nejen pomocníkem člověka, ale také jeho vítaným společníkem.


Samojed

31. ledna 2008 v 18:45 | Nutelaa |  ..S/Š..

ANGLICKÝ NÁZEV:
rus. Samojedskaja Sobaka, angl. Samoyed
PŮVOD:
Protože toto plemeno nikdy neprošlo selekcí, zachovalo se až do současnosti v původní podobě. Název dostalo od slova "samojed", zastaralého označení národa Němců, obývajících sever Ruska. Tito psi byli vždy užíváni k tahu, hlídání a lovu jelenů. Roku 1889 se samojedi objevili ve Velké Británii. Kdysi měli rozmanité zbarvení: černobílé, sobolí, nejcennější však bylo bílé, které začalo být počátkem 20. století kultivováno. Plemeno má po celém světě mnoho obdivovatelů.
POPIS:
Jde o plemeno pracovních psů. Jiný název je Samojedský špic.
Samojed je krásný pes, vyvážené stavby těla. Trup je lehce protáhlý, svalnatý, kostra silná. Hlava s širokým zploštělým čelem má klínovitý tvar. Uši jsou poměrně malé, tvaru trojúhelníku, vysoko posazené. Hruď hluboká. Bedra jsou silná a široká. Hřbet nesmí být dlouhý. Naopak ocas je dlouhý, stočený, bohatě porostlý srstí, nesený nad hřbetem.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 51 až 56 cm.
Fena má v kohoutku 46 až 51 cm.
VÁHA:
V rozmezí 23 až 30 kg.
SRST:
Srst je hustá a bohatá. Zbarvení: bílé, bílé se žlutým, krémové.
CHARAKTER:
Samojed má nezávislou povahu. Po staletích společného života s člověkem si však k němu vytvořil kladný vztah a dobře si rozumí i s dětmi. Vyznačuje se inteligencí a oddaností pánovi. Hodí se pro hlídací a strážní službu.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 1 - Severští tažní psi.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
S
ČÍSLO STANDARDU:
212 / 1988 (Rusko - Svaz severských států)


Kanárská doga

31. ledna 2008 v 18:44 | Nutelaa |  ....K....

ANGLICKÝ NÁZEV:
Dogo Canario, špaň.: Perro de Presa Canario; angl.: Canary Dog
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno na Kanárských ostrovech v 19.století milovníky psů křížením anglických mastifů a bardino machero (v současnosti vyhynulé místní plemeno). Avšak po zakázání zápasů Kanarský pes ztratil svoji aktuálnost a téměř v 60.letech 20.století zanikl.
POPIS:
Teprve díky nadšencům tohoto plemene se zrekonstruovalo a rozšířilo v USA.
Výška v kohoutku 54-65 cm, hmotnost 38-48 kg. Silný pes, s dobře vyvinutou kostrou. Hlava je čtvercového tvaru, velká. Čumák široký, silné čelisti. Uši se kupírují. Hrudník je hluboký a široký. Zadek je málo zvednutý. Ocas je široký u základu, nedosahuje hlezenních kloubů.
VÝŠKA:
V kohoutku:
pes 54-65 cm,
fena: 52-63 cm.
VÁHA:
38-48 kg
SRST:
Srst je krátká, vydatně přiléhající, drsná. Zbarvení světle žluté do růžova, tygří na různém základu, dovolují se i bílé značky.
CHARAKTER:
Agresivní charakter Kanarského psa vyžaduje tvrdou ruku chovatele. Zuřivý (ukrutný) vzhled tohoto psa zastaví jakéhokoliv nepovolaného hosta.
PLEMENO:
Skupina 2 Pinčové a knírači,molossové a švýcarští salašničtí psi
Sekce2. Molossové,dogovití psi
Bez zkoušky z výkonu
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
PPC
ČÍSLO STANDARTU:
FCI - Standard č. 346 (Španělsko)


Výmarský ohař

31. ledna 2008 v 18:43 | Nutelaa |  ....V....

ANGLICKÝ NÁZEV:
něm. Weimaraner, Weimaraner Vorsterhund
PŮVOD:
Výmarský ohař byl vyšlechtěn v 16. století v Německu. Vznikl z nyní již vyhynulého plemene šedých brakýřů sv. Ludvíka. Počátkem 19. století toto plemeno zdokonalili výmarští vévodové, kterým se podařilo přísnou selekcí vytvořit zvláštního psa, se srstí barvy myší šedi a téměř modré a jantarovýma očima. Jako standardní plemeno byl uznán v Německu roku 1896. Po druhé světové válce se jako služební pes stal velmi oblíbeným v USA. Je rozšířen také v Evropě, Kanadě a v Rusku.
POPIS:
Výmarský ohař je graciézní, krásný a ostrý pes, s plavnými, lehkými a zkoordinovanými pohyby. Výška 57 až 70 cm, váha není standardem předepsána. Hlava je suchá, s rovným čenichem. Oči mají kulatý tvar a inteligentní výraz, u štěňat modrou barvu, u dospělých psů jantarovou barvu. Barva nosu je tmavá. Uši jsou dlouhé, vysoko nasazené. Ocas se dříve kupíroval. Hrudník je mohutný. Srst má krátkou a jemnou. Zbarvení: všechny odstíny šedé, na tlapách, hrudi a krku jsou přípustné nevelké bílé znaky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 59 až 70 cm, ideál je: 62 až 67 cm.
Fena má v kohoutku 57 až 65cm, ideál je: 59 až 63 cm.
VÁHA:
Pes váží v rozmezí 30 až 40 kg.
Fena váží v rozmezí 25 až 35 kg.
SRST:
Výmarský ohař má krátkou a jemnou srst.
CHARAKTER:
Výmarský ohař je vnímavý a poslušný pes, s dobrým charakterem. Výborně se hodí do rodiny, v městských podmínkách je však jeho chov problematický. Potřebuje dostatek prostoru a dlouhé procházky.
PÉČE:
Nelíná a jeho srst nevyžaduje téměř žádnou péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Výmarský ohař se v průměru dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Stopař velké zvěře.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři, přinašeči a slídiči.
Sekce 1 - Ohaři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
VO
ČÍSLO STANDARDU:
99/13.2.2002 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
27.2.1990


Haldenův honič

31. ledna 2008 v 18:42 | Nutelaa |  ....H....

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Halden Hound, Haldenstovare; nor.: Haldenstřvare; čes.: Haldenův honič

PŮVOD:
Haldenův honič byl vyšlechtěný v Norsku ve 20. století. Vznikl křížením důkladně vybraných norských loveckých psů s anglickými, francouzskými, německými a pravděpodobně i s ruskými honiči. Plemeno je za hranicemi Skandinávie jen málo známé.
POPIS:
Haldenův honič je pevný a silný pes, obdélníkového formátu, ne však těžký. Hlavu má čistou, střední velikosti, dobře vyváženou. Lebka je při pohledu zpředu a ze strany mírně klenutá, týlový výčnělek je sotva znatelný. Stop není ostře zvýrazněn. Nos má černý, s dobře otevřeným chřípím. Čenich není příliš krátký, most nosu je rovný. Rty nejsou příliš visící. Líce má relativně ploché. Oči jsou střední velikosti, tmavě hnědé, klidného výrazu. Uši nemá posazené ani příliš vysoko, ani příliš nízko, natažené vpřed by měly dosahovat do poloviny čumáku. Krk je dosti dlouhý, silný, čistý a bez laloku. Linie těla je rovná. Záda má silná, bedra svalnatá a široká. Hruď je hluboká, ne však sudovitá, zadní žebra by měla být zvláště dobře vyvinutá. Břicho je velmi mírně vtažené. Ocas není posazený ani příliš vysoko, ani příliš nízko, je dosti silný, dosahuje až k hleznům, je nošený dosti nízko. Končetiny má rovné a hubené, se silnými kostmi. Ramena jsou dlouhá, šikmá a svalnatá. Tlapky má oválného tvaru, s klenutými prsty, raději blízko u sebe. Chůzi má lehkou a pohyb souběžný.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 52 až 60 cm, ideální výška je 56 cm.
Fena má v kohoutku 50 až 58 cm, ideální výška je 54 cm.
VÁHA:
Haldenův honič váží v rozmezí 23 až 19 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)
SRST:
Haldenův honič má hrubou, velmi hustou a rovnou srst, vybavenou hustým podsrstím. Zbarvení je bílé, s černými záplatami, s tříslovými odstíny na hlavě a nohách, a někdy také mezi bílými a černými záplatami. Černá barva však nesmí převládat.
CHARAKTER:
Haldenův honič je milý, klidný a přizpůsobivý. Má mírnou povahu, po člověku se ožene jen vzácně. Neloví ve smečce, ale sám, jen se svým pánem. Je to nádherný, elegantní, ladný a pevný pes, který se vyznačuje velkou vytrvalostí.
PÉČE:
Haldenův honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky a pravidelnou zátěž. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Haldenův honič se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec zajíců.
VYUŽITÍ DNES:
Lovec zajíců a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2. - Honiči střední velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
HHO
ČÍSLO STANDARDU:
267/ 09. 08. 1999 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
09. 08. 1999


Německý boxer

31. ledna 2008 v 18:41 | Nutelaa |  ....N....

ANGLICKÝ NÁZEV:
Deutscher Boxer
PŮVOD:
Původem pochází od mastifů a molosských dog, zavezených do střední Evropy z středověkého Řecka asi před dvěma tisíci lety. Do Německa byl vyvezen v polovině minulého století k křížení a zušlechtění různých plemen psů dogovitých, nejbližší příbuzní plemene jsou německá doga a anglický buldok starého typu.
POPIS:
Středně velký pes atletické stavby těla, s mohutně vyvinutým svalstvem, čtvercového formátu. Výška v kohoutku u psů je 57-63 cm, u fen 53-59 cm. Hmotnost psů je přibližně 30 kg a fen okolo 25 kg. Hlava s výrazně zkrácenou, širokou a mohutnou čenichovou partií, černou maskou, čenich nosu je černý, čelo vypouklé. Oči a víčka tmavá. Uši se již nekupírují, spíše menší, přiléhající k lícím,vysoko posazené. Velmi hluboký hrudník (jeho hloubka má odpovídat polovině kohoutkové výšky). Tělo široké, dlouhé. Ocas nakrátko kupírovaný, nesený vzhůru, vysoko posazený, s širokým základem. Srst krátká a hladká, celkově přiléhající. Zbarvení různých odstínů rezavé, plavé, tygří s možnými bílými znaky.
Charakteristické rysy boxera jsou: vrozený předkus, znak psů sledujících v trávě stopu býka.
VÝŠKA:
V kohoutku
u psů je 57-63 cm,
u fen 53-59 cm.
VÁHA:
u psů je kolem 30 kg (pri výšce 60 cm),
u fen kolem 25 kg (pri výšce 56 cm)
SRST:
Krátká a hladká, celkově přiléhající. Zbarvení různých odstínů rezavé, plavé, tygří s možnými bílými znaky.
CHARAKTER:
Do současné doby přetrvává bojový charakter předků. Živý, přátelský, otevřený pes, stále v dobré náladě. Jako jediné služební plemeno bývá bez výhrad doporučován i do rodin s dětmi, jimž je nejlepším společníkem. V případě potřeby však dokáže být náležitě ostrý, je výborným obranářem.Oblíbený pracovní pes, dobrý hlídač, ochránce i průvodce. Vynikající společník a pes rodinný. Jediným nedostatkem je, že u tohoto psa dosud přetrvávají vrozené divoké pudy.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena.
Sekce 2.1- Molosská plemena - dogovití psi.
Se zkouškou z výkonu
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOX
ČÍSLO STANDARTU:
144 / 02.04.2001 (Německo)


Maratský lovecký pes

31. ledna 2008 v 18:40 | Nutelaa |  ....M....

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Mahratta Greyhound; čes.: Maratský lovecký pes
PŮVOD:
Maratský lovecký pes (Mahratta Greyhound) byl vyšlechtěný v Indii a je velice těžké říci, čí krev koluje v jeho žilách. Je možné, že pochází od Saluki, ale také od jiných plemen indických loveckých psů nebo od nějakých jiných místních indických psů. S tímto řídkým, místním plemenem národnosti Mahratta, který se využívá k honu středně vysoké zvěře, se za hranicemi jeho domovského státu Maharaštra nesetkáme.
Tento chrt pocházející z indického subkontinentu je menší než greyhound, ale větší než vipet.Vyskytuje se ve střední Indii,ve státě Maháráštra, východně od Bombaje. Je štíhlý, krátkosrstý a připomíná menšího, lehčího grejhaunda. Tento elegantní, ale odolný pes, který býval především loveckým plemenem, se dnes častěji používá pouze ke hlídání. V poslední době byl často křížen s dovozenými perskými chrty - salukami. Šlo přitom o jeho oživení, ale v odlehlejších oblastech, především jižněji, v Karnátace, stále najdeme čisté mudholy. Mudhola si místní lidé cení více než dalšího zdejšího chrta, Caravan Hounda, protože při lovu lépe snáší úporná odpolední vedra a při štvanici dokáže snáze měnit směr běhu.
POPIS:
Maratský lovecký pes (Mahratta Greyhound) je pemenem krátkosrstých loveckých psů.
Je to pes kompaktní postavy, svalnatý s hlubokou hrudí a pevnými zády. V okamžiku lovu dokáže neuvěřitelně rychle vyvinout maximální rychlost. Hlavu má dlouhou, úzkou a jemnou. Čenich nosu je černý. Uši má visící, přiměřeně vysoko posazené. Ocas je dlouhý, nízko posazený, u kořene silnější, směrem ke konečku se zužuje, je olemovaný, nesený ve volném zahnutí, na jeho spodní straně je bohatší závěs.
VÝŠKA:
Maratský lovecký pes (Mahratta Greyhound) má v kohoutku okolo 53 cm.
VÁHA:
Neudává se.
SRST:
Maratský lovecký pes (Mahratta Greyhound) má krátkou srst, která k tělu ploše přiléhá. Jeho srst je dobře přizpůsobená podmínkám Indie. Zbarvení je většinou tmavě modré s nádechem.
CHARAKTER:
Maratský lovecký pes (Mahratta Greyhound) má v sobě vrozenou smělost. Je to odvážný pes, plný živosti a odhodlání, a především náruživý lovec. Na honu může rozvinout svoje možnosti, a to především sílu, rychlost a vůdcovské postavení. Teprve v takové chvíli se projeví jako ten nejlepší společník.
PÉČE:
Maratský lovecký pes (Mahratta Greyhound) potřebuje zajistit pravidelné přiměřené fyzické zátěže.
PLEMENO:
FCI - Neuznaná plemena.


Finský honič

31. ledna 2008 v 18:39 | Nutelaa |  ....F....

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Finnish Hound; fin.: Suomenajokoira; čes.: Finský honič

PŮVOD:
Finský honič je lovecký pes, určený především k lovení zajíců a lišek, jež sleduje prostřednictvím jejich pachu. Je horlivým lovcem i při obtížných okolnostech. Pracuje nezávisle, je vynikajícím stopařem a kořist stíhá s rezonantním štěkáním.
Počátkem 19. století ve Finsku docházelo k přírůstku finských venkovských psů, mnoho psů se také podobalo plemenům evropských honičů. Po založeni Finského psího klubu v roce 1889 započal vývoj a šíření Finského honiče. První standard byl napsán v roce 1932. Asociace plemene v různých částech země hráli ve vývoji tohoto plemene velmi důležitou roli. Křížení plemene, které bylo provedeno na začátku 20. století také napomohlo k vytvoření základního kmene, ze které Finský honič pochází.
POPIS:
Finský honič je trojbarevný pes, střední velikosti, stejnoměrně vysoký, zřetelně vyšší v těle, než v kohoutku, silné postavy, ne však těžký. Tělo je ve své zadní části široké přinejmenším stejně, jako v oblasti hrudi vepředu. Pohlaví je zřetelně vyznačené. Poměr mezi délkou těla a jeho výškou s kohoutku je 1,1:1. Hloubka hrudi je poloviční jeho výšky v kohoutku. Délka čenichu je rovná délce jeho lebky. Délka lebky se rovná její šíři i hloubce.
Lebka je při pohledu zpředu stejně široká, na svém vrcholu poněkud klenutá. Čelo je z profilu mírně konvexní, horní linie lebky je k nosnímu mostu paralelní, brázda mezi očima je sotva viditelná, obočí a týl jsou viditelné zřetelně. Stop je nepatrný, ale jasně ohraničený, s výrazným obočím. Noj má dobře vyvinutý, černý, s otevřeným a mobilním chřípím. Čenich je stejně dlouhý, jako lebka, mírně hlubší, nosní most je rovný. Dolní ret tvoří spodní linii, která je téměř paralelní s horní linií čenichu. Rty má dobře vyvinuté, dobře pigmentované. Horní ret je krásně zakřivený. Rty a koutky úst jsou těsně přiléhající. Líce jsou jemné. Oči jsou středně velké, nevyčnívají, jsou oválného tvaru, tmavě hnědého zbarvení, dívají se vpřed. Oční víčka jsou černá, výraz očí je klidný. Uši má svěšené, blízko u hlavy, jsou otočené tak, že zadní okrajové body jsou otočené ven a konečky jsou téměř vpředu. Jsou posazené v linii, tažené od nosu k očím, jsou ploché a natažené vpřed dosahují do poloviny délky čenichu. Krk je středně dlouhý, svalnatý, dosti čistý, výrazný a jen mírně klenutý. Záda má střední délky, jsou rovná a svalnatá. Bedra jsou dosti krátká a silná. Hruď má dlouhou a hlubokou, dosahuje až k loktům. Ocas je nízko posazený, mírně klenutý, dosahuje až k hleznům, u základu je silný, směrem ke konci se zužuje, při odpočinku visí blízko u zadečku, při akci se může zvednout, nikdy však nad linii zádi, srst na ocase je podobná, jako na ostatních částech těla. Celkový vzhled je dosti hranatý, při pohledu zpředu je rovný a paralelní, předloktí má vertikální, nejhlubší bod hrudi dosahuje až k loktům, nadloktí a předloktí jsou stejné délky. Ramena má dosti dlouhá, silná a šikmá, jsou blízko u těla ale velmi mobilní. Předloktí jsou silná a šlachovitá, se silnými oválnými kostmi. Tlapky jsou mírně oválné, s těsnými klenutými prsty, silnými, spíše černými drápy a s pružnými, spíše černými polštářky. Zadní končetiny jsou rovné, svalnaté, dobře hranaté a při pohledu zpředu paralelní, stehna má dlouhá široká, se silnými svaly. Kolena má silná a dosti nízká. Zadní tlapky jsou konstrukcí stejné, jako přední, vždy jsou nasměrovány vpřed. Chůze je v poklusu lehká a efektivní, s dlouhými kroky, horní linie těla zůstává ve stejné úrovni a pevná v pohybu, končetiny se pohybují paralelně. Kůži má silnou, na celém těle dobře přiléhající a bez vrásek.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 55 až 61 cm, ideál je 57 až 59 cm.
Fena má v kohoutku 52 až 58 cm, ideál je 54 až 56 cm.
VÁHA:
Finský honič váží v rozmezí 20 až 25 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)
SRST:
Finský honič má srst s krátkým, hustým a strukturou měkkým podsrstím. Krycí srst je střední délky, dobře přiléhající, rovná, hustá a spíše hrubá. Zbarvení je trojbarevné, má černý plášť, bohatě tříslové zbarvení je na hlavě, dolních částech těla, ramenou, horních částech zadních končetin ale také i jinde na nohách. Bílá značení jsou obvykle na hlavě, krku, hrudi, dolních částech končetin a na špičce ocasu.
CHARAKTER:
Finský honič je klidný, aktivní a přátelský pes, nikdy není agresivní. Má vlídnou a mírnou povahu, není tedy příliš dobrým hlídačem. Dobře vychází i s dětmi.
PÉČE:
Finský honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky, pravidelnou zátěž a přiměřenou péči o srst. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Finský honič se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec zajíců a jelenů.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2. - Honiči střední velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FH
ČÍSLO STANDARDU:
51/ 14. 11. 2000 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
17. 07. 1997


Sheltie

31. ledna 2008 v 18:36 | Nutelaa |  ..S/Š..

ANGLICKÝ NÁZEV:
Shetland Sheepdog
PŮVOD:
Plemeno Sheltie, původem z Shetlandských ostrovů severního pobřeží Skotska, je známé od 18.století. V roce 1908 ve skotském městečku Leruike byl založen "Klub milovníků kolie", avšak standardy kolie se "Šetlandské kolii" nepodobaly. Sheltie bylo jako samostatné plemeno zaregistrováno anglickým "Kennel klubem" v roce 1914, kdy ve Velké Británii vznikl "Klub milovníků Sheltie".
POPIS:
Sheltie je nádherniý pes, pevné postavy, ohromuje svojí čilostí a chytrostí. Pes je velice půvabný i svými rozměry a neuvěřitelně rychle běhá. Hlava je klínovitá od uší směrem ke konečku nosu. Šířka lebky je úměrná obvyklé délce čela a čumáku. Oči má Sheltie krásně zřetelné středně velké, přiměřeně šikmo posazené, mandlové. Barva je převážně hnědá. Čenich nosu je černý. Ocas je nízko nasazený, dle standardu musí dosahovat ke kloubům, doplněn bohatým vlasem.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku ideálně 36,5 cm.
Fena má v kohoutku ideálně 35 cm.
VÁHA:
Hmotnost přiměřeně souhlasí s velikostí.
SRST:
Srst má velice dobře rozvinutý vlas a základ, má přepychový "límec" a "dětské kalhotky". Přiznané zbarvení je černé, mramorově modré, sobolí s bílými známkami a pálením. Standardem je dlouhá srst, krátká je krajně nepřípustná. Trojbarevné zbarvení - černá barva srsti bez barevných skvrn, s jasně rezavým pálením a bílou hrudí, nohami a konečkem ocasu. Sobolí zbarvení - preferuje jednobarevnost, jsou povoleny odstíny od zlatavého do rezavě červeného. Mramorově modré zbarvení - preferuje čistě šedě modrý nádech s nevelkými černými skvrnami a tečkami. Vlčí šeď je nepřípustná. Čumák má být černé barvy.
CHARAKTER:
Heboučký a přátelský pes. Sheltie je velice připoutaná a věrná svému majiteli. Je nádherným a věrným společníkem pro všechny členy rodiny.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
SHE
ČÍSLO STANDARDU:
88 / 15.04.1988 (Great Britain)


Argentinská doga

31. ledna 2008 v 18:36 | Nutelaa |  ....A....

ANGLICKÝ NÁZEV:
špan. Dogo Argentino, angl. Argentinian Mastiff
PŮVOD:
Toto plemeno bylo vyšlechtěno počátkem dvacátých let 20. století Antoniem Norisem Martinesem. Cestou křížením starých bojových psů z Cordoby (oblast ve Španělsku), Německé dogy (po ní získal vysoký vzrůst), Španělského mastina, velkého Pyrenejského mastina (od něho má bílou barvu), Irského vlkodava (rychlost), Anglický bulldoka, Boxera, Bullteriéra, Čistokrevního psi-pointera (citlivý nos a rychlost) i Bordeauxských dog (mohutnost a statečnost), plemeno získalo harmonické rysy svých předků. Předurčení Argentinského mastifa je hon ve smečce na velkou zvěř: divoké kance, jaguáry nebo pumu. Tito psi jsou přizpůsobeni k pronásledování zvěře, setkat se s nimi v boji a zvítězit.
POPIS:
Výška v kohoutku je 60 až 68 cm, váha 40 až 60 kg. Pes je atletické postavy s masitou lebkou, mohutnými čelistmi a silným čumákem. Srst je krátká, hladká, měkká a dlouhá zhruba 1,5 - 2 cm, plošně přiléhající k tělu, musí se lesknout.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 62 až 68 cm.
Fena má v kohoutku 60 až 65 cm.
VÁHA:
Pes váží 45 až 60 kg.
Fena váží 40 až 45 kg.
SRST:
Argentinská doga má krátkou, hladkou, měkkou a dlouhou zhruba 1,5 - 2 cm, plošně přiléhající k tělu srst, musí se lesknout. Barva: čistě bílá, kolem oka je barevná skvrna černé nebo tmavé barvy přípustná-nesmí přesahovat více než 10% plochy hlavy. Více než jedna barevná skvrna na hlavě je diskvalifikující vadou.
CHARAKTER:
V celém světě je Argentinská doga vyhlášena jako dokonalý pes pro ochranu a strážní službu. Je velmi inteligentní, je však nutné ho vychovat. To je to nejdůležitější. Pak může být domácí mazlíček, nebo ostražitý hlídač nebo vytrvalý sportovec.
PLEMENO:
Skupina 2 Pinčové a knírači,molossové a švýcarští salašničtí psi.
Sekce2. Molossové, dogovití psi.
Bez zkoušky z výkonu.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AD
ČÍSLO STANDARDU:
FCI - Standard č. 292 / 29.01.1999 (Argentina)